Kontaktní čočky Brýle pro afriku Plastické operace očních víček Oční ordinace Český těšín

Historie a vznik brýlových obrub

17.06.2014

V dnešní době je samozřejmostí, že když se váš zrak zhoršuje a slábnutí očí narůstá, jdete k optometristovi nebo oftalmologovi a pořídíte si v oční optice vhodné brýle. V minulosti to však nebylo možné: až do 13. století nebylo možné, aby si lidé mohli zlepšovat vidění pomocí zrakových pomůcek. Dnešní svět si bez brýlí již ani nedovedeme představit. S trochou nadsázky můžeme říci, že teprve rozvoj písma a knih vedl k nutnosti řešit problémy špatného vidění do blízka. Svět knih pomohl na svět brýlím.

První důkaz o použití korekční pomůcky však pochází z let kolem roku 4 před naším letopočtem. Jednalo se o kouli naplněnou vodou, která poskytovala zvětšení a pomocí ní Seneca – římský tragéd, přečetl všechny knihy. Císař Nero sledoval oblíbené gladiátorské souboje skrz smaragd, jehož zelená barva filtrovala sluneční záření a poskytovala mu tak ochranu před poškozením zraku. V jeho případě však nešlo o korekční pomůcku v pravém slova smyslu, ale spíš o předchůdce dnešních slunečních brýlí.

Až ve 13. století vznikly tzv. „čtecí kameny“. Tyto čočky fungovaly jako zvětšovací sklo, které se pokládalo na čtený text, a nosily se na řetízku na krku.  Dnes je známe převážně pod pojmem lupy a jsou pokládané za první zvětšovací pomůcku. Při zhotovování těchto čoček se používal druh křemene zvaný beryl, a odtud se začalo používat označení „bril“, tedy brýle.

První brýle ještě neměly stranice, a proto se musely přidržovat mezi okem a písmem. Brýlová skla se začala vkládat do obroučky až později. Nejdřív se vkládaly do jedné a později do dvou obrouček (očnic) spojených můstkem. Můstek měl tvar otočeného písmene „V“ a spájel dvě samostatná skla osazené v obroučce, tzv. nůžkové brýle. První obroučky byly vyrobeny z kostí, později se začaly používat i jiné materiály jako například železo, stříbro, zlato, rohovina, kůže, želvovina nebo dřevo. Tyto brýle bylo nutno přidržovat před nosem.

čtecí kámen Nůžkové brýle
Obr. 1 Čtecí kámen Obr. 2 Nůžkové brýle

Koncem 18. století se staly velmi módní brýle s jedinou čočkou tzv. monokl. Vsazoval se mezi očnicové oblouky před oko a udržoval se pomocí svalů kolem oka. Pánové jej nosili v kapsičce u vesty, přivázaný na zlatém řetízku. Dámy jej potom používaly s držadlem, kterým si ho přidržovaly před obličejem. Z této pomůcky se následně vyvinul lorňon, který měl již obě očnice a přidržoval se rukou před obličejem. Monokly i lorňony byly velmi často vyrobeny ze zlata a zdobeny slonovinou a drahými kameny. Francouzi dávali přednost brýlím s nosní svorkou tzv. cvikr.

Monokl Lorňon Cvikr
Obr. 3 Monokl Obr. 4 Lorňon

Obr. 5 Cvikr

Až koncem devatenáctého a dvacáté století to bylo poprvé, kdy brýle dostaly svou dnešní podobu a anatomicky perfektní vzhled, byly nezbytnou pomůckou pro lepší vidění a postupně se staly módním doplňkem. Spousta módních salonů si považuje za čest navrhovat nové tvary a materiály brýlových obrub a propůjčovat jim svá jména.

I mnozí umělci z konce minulého století postavili na brýlích svoji image. Woody Allen je jen těžko myslitelný bez mohutných černých brýlí. Bez malých kulatých brýlí neznáme ani Johna Lennona, podle kterého dokonce dostaly název „lenonky“. Z naší populární scény je to např. Naďa Urbánková, která nosila ohromné dioptrické brýle.

V současné době existují brýle prakticky ve všech tvarech a materiálech – a možnosti výběru jsou neomezené. Brýle v dnešní podobě si na celém světě vybudovaly pozici nejdůležitější zrakové pomůcky a staly se pro mnoho lidí oblíbeným módním doplňkem se znakem osobnosti jejich majitele.