Kontaktní čočky Brýle pro afriku Plastické operace očních víček Oční ordinace Český těšín

Barva duhovky a její zajímavosti

08.02.2017

Barva duhovky patří k neměnným vlastnostem člověka, je zaznamenána dokonce i v cestovním pasu. Ale opravdu se barva očí nemůže měnit? Je známo, že řada novorozenců v severních geografických šířkách přichází na svět s modrýma popř. neutrálníma šedýma očima, ale v prvních měsících nebo rocích života se u nich ještě může vyvinout barva hnědá. Barviva se musejí teprve vytvořit, protože produkce nastává až v okamžiku, kdy je oko vystaveno UV záření. Do prvního roku života získá oko zpravidla 50% konečné pigmentace, do třetího roku dítěte se potom vyvine vlastní barva. Změny se ovšem mohou v některých případech objevovat až do puberty. Proměnu barvy očí mohou způsobit rovněž účinky některých léků, poranění krční páteře a k přechodné změně občas dochází také v důsledku těžkých psychických poruch.

Barva duhovky závisí výhradně na množství melaninového pigmentu. Jeho hustota rozhoduje o tom, zda bude oko zelené, hnědé nebo modré. Čím více je pigmentu, tím je oko tmavší a naopak. Produkci melaninu-alespoň částečně-řídí sympatický nervový systém. Zabarvení lidského oka určují také hlavně geny. Hnědá barva je z hlediska dědičnosti dominantní, což znamená, že se prosazuje na úkor jiných barev. I jeden jediný gen hnědé barvy stačí k tomu, aby děti zdědily hnědé oči. Např. modrá barva se dědí tak, že gen modrých očí musí zdědit oba rodiče, aby byla modrá barva vyvolána i u dítěte.
V případě albinismu pigment v duhovce zcela chybí. Při normálním osvětlení se oči jeví jako světle modré, ale jsou-li osvíceny axiálně, zbarví se červeně. To je důsledek chybějícího pigmentu na zadní straně duhovky, který za normálních okolností zabraňuje pronikání světla. U albínů ovšem tato vrstva absorbující světlo není vyvinuta, takže se světlo opět odráží od sítnice a vystupuje z oka ven. U albínů je oko na světlo zvlášť citlivější a je tedy nutné oči před nepříjemným UV zářením chránit kvalitními slunečními brýlemi.

barva duhovky

Změna barvy duhovky:

Změnu barvy duhovky v pozdějším věku může způsobit podávání určitých léků. Např. lék používaný při léčbě zeleného zákalu (glaukomu) prodáván pod obchodním názvem Xalatan je známý tím, že trvale mění barvu duhovky. Vedlejším účinkem tohoto léku je i zvýšený růst řas, proto je pod názvem Latisse používán také pro léčbu domnělých poruch jejich růstu. Xalatan (popřípadě Latisse) podněcuje tvorbu melaninu a tím u zhruba 40% pacientů způsobuje hnědnutí duhovky. Světlooké pacienty je tedy nutné upozornit na tento efekt ještě před nasazením léku. Ke změně původně modré duhovky na hnědou stačí často již šest měsíců používání. Pokud je lék opět vysazen, získaná barva duhovky již zůstane zachována, přičemž pigmentace ani neustupuje zpět, ani se dále nezvětšuje.
Další příčinou změny barvy duhovky může být také jeden podstatný faktor-stres. Dokáže vyvolat lehkou změnu barvy očí dokonce i u psychicky zdravých lidí. Je-li tělo vystaveno nadměrné psychické zátěži, mění se produkce melaninu v důsledku vyššího výkonu sympatického nervového systému. Podle hustoty pigmentu se potom barva očí může jevit jako světlejší nebo tmavší.
Změny barvy duhovky se mohou objevit rovněž po poranění krční páteře. Je-li při porodu nebo např. po dopravní nehodě krční páteř postižena, může dojít k poškození nervových drah, které vedou do oka. V důsledku narušení je pak postižené oko světlejší, dochází k heterochromii (odlišnému zabarvení duhovek). Heterochromie může postihnout celé oko, takže každé oko má zcela odlišnou barvu např. zelenou a modrou. Častěji se ovšem vyskytuje heterochromie, kdy se jedna duhovka skládá ze dvou různě barevných prstenců, nebo se pouze část jedné duhovky liší od základní barvy celého oka. Na jeden milion lidí připadají zhruba čtyři osoby s touto odlišností. Heterochromií trpí i např. známá herečka Mila Kunis nebo Demi Moore.

barva duhovky